Něco z historie

Jak to začalo pod koši v Českém Těšíně – 60 let basketbalu

     Od založení oddílu basketbalu v našem městě uplynulo úctyhodných 60let. Pojďme tedy vzpomenout na basketbalové začátky alespoň prostřednictvím těchto řádků.

    Zahájení činnosti oddílu košíkové však sahá do historie ještě hlouběji.Na konci čtyřicátých let, kdy došlo ke zrušení Skautu a jeho činnosti, to byli právě členové skautské organizace v Těšíně, kteří pokračovali ve sportovní činnosti a výchově mladých. Patřil mezi ně hlavně Ota Gavenda, Rudolf Marek, Standa Vincour a další, kteří se scházeli na pravidelných tréninzích basketbalu a plnění TOZ  / Tyršova odznaku zdatnosti/. Vzniklo i družstvo dorostenců pod vedením pana Labudka. Byla rovněž sehrávána přátelská, meziměstská utkání, většinou s týmy z Karviné, Frýdku či Třince, vše pod názvem Sokol ONV Český Těšín. Členové oddílu byli většinou studenti gymnázia, kteří po ukončení studia zanechali činnosti z důvodů následného studia na vysokých školách. V roce 1955 tak došlo k utlumení a pozdějšímu ukončení činnosti oddílu košíkové.

     K intenzivnějšímu oživení hry pod "bezednými koši" došlo znovu až koncem padesátých let. V roce 1959 byl hlavním iniciátorem Edmund Ondřeka a Ivar Šindler, kteří dali dohromady partu kluků. Ta se začala scházet v malinké tělocvičně  EŠ v Masarykových sadech, hlavně v nedělním dopoledni, za laskavého svolení paní uklízečky a pana školníka. Kádr se rozrostl a po příchodu výborných hráčů Karla Bednáře a Josefa Kostohryza, studentů  vysokých škol v Opavě a Brně, tým zvýšil svou kvalitu a přihlásil se do oblastního přeboru již pod hlavičkou Slavoj Český Těšín. Hráči Mirek Vařeka, Jenda Hlisník, Láďa Cienciala , Slávek Fuksa, Jirka Šindler, Miloš Chlopčík , Jenda Vilček, patřili mezi základní kádr mužstva. Později přišli další. Velmi nadějný pivotman Edmund Blecha , Vlastík Bauer, Igor Parma, Mirek Mravčík,  všichni z družstva dorostenců. Po vítězství v oblastním přeboru, postoupilo mužstvo do krajského přeboru II. třídy. Čekala nás silná mužstva z kraje, většinou zálohy mužstev ve vyšších soutěžích.  „S dobrým a širokým kádrem, posíleným o prvoligového hráče Jirky Durčoka z VŠ Praha, jsme vstoupili do krajského přeboru ostravské části. Sami jsme si "nalajnovali" hřiště, nakoupili dresy, manželky a maminky našívaly čísla a znaky Slavoje, brácha Ivar upletl síťky na koše a začala soutěžní sezóna. Přípravná utkání jsme prohráli, ale do samotné soutěže jsme vstoupili vítězstvím nad pozdějším tradičním soupeřem - Třincem v poměru 68 : 25 a v tomto trendu jsme pokračovali. Z osmnáctí soutěžních utkání jsme prohráli jen jedno - s Baníkem Karviná, za které nastoupil házenkářský reprezentant Milan Čičmanec, který zasloužil o vysoké vítězství Karviné 78 : 37 ! vzpomíná Jiří Šindler. Suverénním vítězstvím v krajském přeboru postoupil tým do "divize", ve které se bojovalo o postup do 2. ligy. Malá tělocvična v Masarykových sadech neodpovídala svými rozměry podmínkám této soutěže a tak se po schválení soutěž odehrávala v tělocvičně na Frýdecké ulici. Ta se musela tělocvična "nalajnovat".  "Podmínkou školy bylo - zakrýt  okna drátěným pletivem, pracně sehnaný materiál nám však ze zázemí tělocvičny před samotnou montáži někdo ukradl!!!  Přesto jsme termín zahájení soutěže stihli“ pokračuje ve vyprávění tehdejší hráč Jiří Šindler. Hned první utkání ukázalo českotěšínským tvrdou realitu. I přes dobrý kádr a posílení mezitím o nejlepší dorostence, bylo jasné, že je tato soutěž velké sousto. Všechna mužstva v soutěži byla zásobárnou a zálohou druholigových a prvoligových mužstev, jako NHKG, VŽKG, Lipník, který baskeťákům z Českého Těšína "naložil" potupnou stovku, Hranice, Vsetín a další. První utkání prohrál náš tým s ŽD Bohumín 74 : 37.

První vítězství nad ČSAO Zábřeh 64 : 63 přišlo konečně po třech porážkách. „Po zimní přestávce jsme nastoupili s větším sebevědomím a vírou, že se v soutěži udržíme, ale přišly další porážky. Ale v době, kdy se zdálo, že jsme se v soutěži trochu chytili dech, přišla doslova katastrofa.... V březnu 1963 tragicky zahynul náš nejlepší hráč Pepík Kostohryz, páteř a mozek mužstva“ říká Šindler.

Tato událost měla na všechny hráče decimující účinky. Po těžkém průběhu soutěže přišla tato smutná tečka, ze které se tým již nevzpamatoval a prohrál i další utkání. Některá skrečí, když nedovedl sestavit potřebný počet hráčů především na výjezdní utkání. Soutěž tak tým zakončil na předposledním místě tabulky a ze skupiny o postup do druhé ligy jsme sestoupil.  

     Po sestupu, nastoupil do krajského přeboru II. zbytek "divizního" mužstva /někteří hráči přestoupili do jiných oddílů, někteří ukončili činnost./ a vedlo si poměrně dobře. hlavně zásluhou Karla Bednáře a Jirky Durčoka. Nadějí byl velký počet mladých dorostenců, kterým se dařilo ve svých soutěžích a doplňovali A mužstvo. Práce s mladými se vyplatila, V době, kdy se v Těšíně hrály krajské přebory, měl Slavoj 25-30 dorostenců v soutěži mladších i starších dorostenců. Výborné dorostenecké družstvo hrálo velice důstojnou roli v soutěži o postup do přeboru republiky. Skvělý Parma, Bauer, Novotný a hlavně Láďa Chvastek, a další, vytvořili velice silné mužstvo.To však, bohužel, nestačilo pro velký úbytek hráčů v dalších letech na úspěšné pokračování tradice těšínské košíkové navázat. Hlubší útlum v letech 1973-5, přerušil až příchod Jiřího Ježka ze Slávie Praha, který převzal mužstvo jako hrající trenér a začal psát úspěšnou historii českotěšínského basketbalu.

(red), Jiří Šindler

Foto: Archiv Jiří Šindler